140 znaků stačí
Je dost sociálních a jiných sítí a vzhledem k tomu, že nás okolnosti postupně nutí zřizovat si účet na většině z nich, může být časem celkem problém být aktuální všude a za všech okolností.
Já zvolil jako hlavní místo svojí socializace Twitter. Těch, pro někoho omezujících, 140 znaků mi bohatě stačí a aspoň nemám nutkání psát nesmysly…tedy aspoň ne pokaždé. Od toho mám svůj web :-) Samozřejmě využívám i jiné sociální sítě, ale převážně jen z důvodu, abych věděl co se děje jinde (rodina, příbuzní, kamarádi, spolužáci…).
Pořád se dívám na sociální sítě, jako na špatně pochopené a špatně používané. Je rozdíl dovědět se na Facebooku, že jeden spolužák byl na dovolené v zahraničí a přihodil k normální zprávě i parádní fotky a naproti tomu někdo napíše rovněž na Facebook bohapusté “Kalbááá”. Ano, připouštím, že i já někdy nevyplodím nějaké informativní zázraky, ale pořád se držím a snažím psát svoje normální pocity, zážitky, situace…no a když se dopustím nějakého bohapustého výplodu také, říkám si, že od toho je tu právě Twitter. Ideální prostor pro krátké zprávy typu “Kalbááá”.
Se vznikem Google+ jsem si říkal, že je to trochu jiný nápad, ale kdo je cílovou skupinou? Když rozešlu pozvánky někomu v rodině, tak se nikdo nepřipojí, protože už jsou na Facebooku a Google+ jim přijde zaměřený na lidi, co sedí u počítače a dělají si ty svoje “kódy”. Přitom kruhy, do kterých můžu vesele dělit lidi, právě tohle řeší a mohu tak oddělit počítačového blázna od rodiny. Než tahle zeď padne, tak to asi ještě chvíli potrvá.
Co LinkedIn? Stojí tak trochu bokem. Z mého pohledu je to profesní síť, kde si člověk může aktualizovat svůj profesní životopis…jenže…kdybych měl hledat někoho pro spolupráci na nějakém projektu, rozhodně nevyužiji LinkedIn, ale poptám se známých pěkně přes telefon, nebo mail. Mám jistotu a je to hned. Možná jsem špatně pochopil smysl LinkedIn, profil tam také založený mám, ale bez většího využití.
A můj největší problém se sociálními a jinými sítěmi? Udržet vše aktuální a v rozumném směru z pohledu informací. Tady je opět pro mě vítězem Twitter, který toho skousne hodně, ale v rozumně omezené míře. Pocit, místo, odkaz, nálada, výsledek, obrázek…to všechno můžu jasně a stručně zveřejnit. Ano, to můžu i na Facebook, ale jak jsem psal výše, jeho smysl je podle mne jiný. Pokud budu všude psát ty samé příspěvky, bude to stejná informace podaná z několika stran. A tady se asi uzavírá celý kruh sociálních a jiných sítí. Všichni nemůžou být všude a to je problém. Kéž by existovalo zase něco, co vše sjednotí a zjednoduší...třeba jako obyčejný dopis.
Jako fanda počítačů a nových technologií chápu, že to nejde, ale dělat jedno a to samé na sto způsobů, je otrava. Ať je to Facebook nebo Google+, pořád se dovím jednu a tu samou informaci, kterou někdo napíše. Twitter si mohu aspoň vzhledem přizpůsobit a odlišit se, což je normální a běžná vlastnost lidí...každý je jiný. Proto nad Facebookem a Google+ přivírám oči, protože tam jsou všichni uniformní. Twitter je prostě jednoduchý a jasný, jako dopis. 140 znaků mi prostě stačí.